POSLEDNÍ NOC

17. září 2018 v 2:30 | Otavínka |  fejetony + úvahy
Ano, ze dne 16. září na sedmnáctého jsem naposledy měla
doma manžela, kterého jsem dne 17. 9. 2013 doprovázela
do nemocnice, kde byl hospitalizován na urologické klinice.


Je hrozné jak ten čas letí. Už je to pět let a zdá se to jako
včera. Pořád si na to pamatuji a teprve nyní snad vnímám,
co se vše událo. Je kruté, když onemocníte v létě a jsou
prázdniny. Snad devadesát procent lékařů je na dovolené
a na urgentu vás nikdo nemůže ošetřit, protože praví
odborníci budou k mání až po prázdninách. Jenže pak
se dovíte, že je už na vše pozdě, protože se to mělo
řešit hned, jenže to nikdo neřešil. Manžel měl jakousi
nemoc, o které pan doktor prohlásil, že poprvé
ji vidí v posledním stádiu. Jmenuje se Myastenie Gravis.
Pacient trpící touto chorobou se dusí, nemůže dýchat, polykat.



Jde o svalovou únavu, která postihuje oční víčka, jazyk,
horní končetiny, kdy nemůže zvedat ruce nahoru a
např. vyměnit žárovku či pověsit záclony. Taky vidí dvojitě,
špatně mluví, neudrží zpříma hlavu, točí se hlava, nejsou
schopni vyjít schody ad. Některé problémy měl můj
drahoušek skoro dvacet let, ale žádný doktor to nepoznal.
Celé to vzniká dlouholetým stresem. Drahouškovi to v té
horší verzi vypuklo po trhání zubu, kdy dostal mozkovou
příhodu a další v nemocnici po biopsii. Začalo krvácení
do mozku a tak ho převezli na neurochirurgii a záhy uvedli
do umělého spánku. Než jej uvedli do řízeného kómatu
a ležel ještě na urologii, tak jsme si dopisovali. Nevěděl
(zakázala jsem lékařům, aby mu řekli pravdu, že má
pozitivní nález) nic o zhoubném bujení a tak se těšil,
že půjde za dva dny domů. 19.9. jsme spolu "mluvili"
naposledy. A měsíc poté vydechl v léčebně
mimo Olomouc.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 17. září 2018 v 7:15 | Reagovat

Smutné čtení.

2 Lydie Lydie | 17. září 2018 v 8:25 | Reagovat

Je to opravdu smutné.

3 Ježurka Ježurka | Web | 17. září 2018 v 14:06 | Reagovat

Hrozně to letí. Taky si pamatuji, že tvůj miláček byl na tom špatně a vím, že jsme mu s Kitty držely pěsti a věřily jsme, že se to ještě zlepší. Ach jo, škoda.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. září 2018 v 18:51 | Reagovat

Vzpomínám na ty dny, kdy ti bylo hodně smutno a věřím. že vzpomínky zůstanou a bolí ta ztráta stále.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama