ZBYŇKOVY LUCERNIČKY

16. června 2018 v 0:01 | Otavínka |  poezie


70

Často až do tmy čekáme
jenomže
nikdo nepřichází


Jediné co nás nezklame
je kvítí
vykloněné z vázy

75

Básník je chuďas který věří
na teplo
otevřených dveří

Básně jsou slunečnice noci
živené světlem
vyšší moci


76

To z čeho jsme si málo vzali
mělo by zůstat
utajeno

Tam kde jsme bolest překonali
mohlo by znít
i naše jméno

78

Kde měsíc věšel těžkou hlavu
tam já jsem toužil
po světle

Pod okny v požehnaném stavu
čekaly růže
rozkvetlé
81

Jsi růže krásně rozvitá
jediná
která nelže mi

A to co do tmy prosvítá
je loubí
s dvěma věžemi


91
Tvé oči jsou dvě lesní tůně
tvé tělo
nejsvětější chrám

To po čem duše moje stůně
jedině
za srdce ti dám



106

Červnové slunce se už neošívá
když sesbírává
rosný prach

Jenom si všimni jak se ráno dívá
po rozechvělých
jablůňkách!


Ilustrace z díla Ladislava Ruska.


Vážený oslavenče!
Přeji hodně zdraví, pohodu,
štěstí a vše nejlepší!

Moc a moc děkuji za Lucerničky.



















 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Libuše Libuše | E-mail | 16. června 2018 v 15:07 | Reagovat

Ano, dvě tercíny, nic víc a nic méně! Ale září do prostoru jako perličky. Pohladí, potěší, zaujmou, naladí. Je to poezie, která žije.

2 Ježurka Ježurka | Web | 16. června 2018 v 15:47 | Reagovat

Ano, krásná poezie, lucerničky tady dlouho nebyly. Díky.

3 Svatka Svatka | E-mail | 16. června 2018 v 19:00 | Reagovat

Při čtení jsem až oněměla
Dík za ta slova něžná, vřelá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama