VZPOMÍNÁNÍ

13. září 2017 v 9:52 | Otavínka |  biografie + výročí
ZÁŘÍ

Přehršli hroznů
podává mi
den babím létem zdobený,
v něm sbírám
stíny vzpomínání,
v něm hledám prsten zlomený
--a ptám se všude
kudy chodím
oblaků - větru ze strnišť -
po vůni vřesu,
po stmívání,
po modrém kouři z brambořišť
-zítra a zítra
odpovídá
den skoro poslední v září
a světec
mečem opásaný
kyne mi svatozáří -

Viktor Trnavský
( z knihy Výkřiky. Zlín 1998. S. 126)


Před 15 lety - dne 13. září 2002 zemřel ve Šternberku
plukovník v.v.Viktor TRNAVSKÝ, politický vězeň a básník.


Narodil se v rodině italského legionáře v Lednici na Slovensku
11.12. 1921. Gymnázium začal studovat v Trenčíně,
kde na něj měl velký vliv generál Eliáš Poté jeho otec
sloužil v Topolčiankách jako člen osobní stráže T.G. Masaryka.
Osobní kontakt s prezidentem v něm zanechal trvalý obdiv
a ovlivnil i jeho další životní cestu. Ze Slovenska se rodina
přestěhovala v roce 1939 do Opatovic u Vyškova, kde bydlela
rodina jeho strýce. Sextu, septimu a oktávu gymnázia studoval
ve Vyškově, kde maturoval v roce 1942. Poté byl totálně nasazen
a pracoval u pošty na vojenském oddělení. Po osvobození
v roce 1945 dobrovolně vstoupil do československé armády.
Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a praxi v Milovicích,
působil od roku 1947 jako poručík tankové brigády ve Šternberku,
kde žil se svojí manželkou a dcerami. Již v březnu 1948
byl pro své demokratické názory propuštěn z armády.
Dne 1. srpna 1950 byl zatčen a po řadě brutálních výslechů byl
v prosinci 1951 odsouzen k 17 letům těžkého žaláře. Po rozsudku
pracoval v Oslavanech. Na jaře 1953 byl odvezen na Jáchymovsko
a celý transport byl poté rozdělen do různých táborů. Viktor se dostal
do nově vybudovaného lágru na Příbramsku, do tábora Bytíz,
kde se pracovalo v uranových dolech. V první polovině roku
1955 byl převezen do Leopoldova. Kontakty s domovem
(návštěvy a korespondence) mu byly zakázány.
Návštěvy pod přísným dohledem bachařů mu byly povoleny
až na jaře 1956. Ve vězení potkal významné osobnosti
- Josefa Kostohryze, Václava Renče, Zdeňka Rotrekla a řadu kněží.
Podmínečně byl propuštěn po více než třinácti letech 26. 11. 1963.
Jeho dvě malé děti jej sice neznaly, ale jeho žena na něj trpělivě
čekala po celou dobu vězení. Od roku 1964 pracoval jako
závozník a později řidič ČSAD až do odchodu do důchodu v roce 1981.

Básně začal psát už za studií. Zájem o poezii a krásné tisky
jej přivedl i k přátelství s Aloisem Báňou (1892-1977),
vyškovským tiskařem a nakladatelem, který po smrti Františka Obziny
vedl od roku 1927 jako jeho zeť tiskárnu až do doby, kdy byla
zničena náletem v roce1945. Zde se seznámil s několika básníky
katolické orientace: Janem Zahradníčkem a Josefem Floriánem.
Jako člen Společnosti bří Čapků (od r. 1948) si začal v letech
1964-1985 korespondovat s Jaroslavem Seifertem. Jeho vzpomínky
Všechny krásy světa přepisoval na stroji a distribuoval přátelům..
Rozšiřoval a rozmnožoval i jinou disidentskou literaturu.
Z jednotlivých míst vězeňských pobytů byly jeho básně vyneseny ven
a dnes jsou originální vzpomínkou na krutou dobu komunistických žalářů.
Výběr básní z jeho originálních sbírek vyšel knižně v nakladatelství
IM Ateliér ve Zlíně a to Znamení mých dnů (1998), kde jsou zařazeny
i básně z mládí a sbírka Leopoldov (1998). Polistopadu 1989
byl činnýv Občanském fóru a pracoval jako předseda pobočky
Konfederace politických vězňů. V roce 1998 byl prezidentem
Václavem Havlem povýšen do hodnosti plukovníka v.v. a
získal státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně.

V témže roce vyšla též kniha Výkřiky - sbírka veršů spoluvězňů,
kterou zaznamenal, uchoval a uspořádal Karel Kalenda (1927- 1995).
V doslovu se píše, že …" Bezpečně pouze víme, že cyklus
Měsíce napsal básník - vězeň, Viktor Trnavský."
Dne 5. 12. 2001 byl jmenován čestným občanem Šternberka.
Byl pochován do rodinné hrobky ve Vyškově.

S Viktorem Trnavským jsem se několikrát sešla.
Jezdila jsem za ním do Šternberka v letech 2000-2002.


ČEST JEHO PAMÁTCE!

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. září 2017 v 22:57 | Reagovat

Měl těžký život a jistě se to projevilo i v jeho verších. Docela by mě to zajímalo, snad ty knížky půjdou sehnat. Děkuji za upomínku :-)

2 Otavínka Otavínka | Web | 14. září 2017 v 5:32 | Reagovat

[1]: Milá Kitty!
Možná někde v knihovně, kde dosud poezii mají ač v mnoha knihovnách, kde již praví knihovníci vymizeli se poezie nenakupuje. Je prý to intimní zájem čtenáře, tak ať si je koupí sám, pravila jedna rádobyknihovnice.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2017 v 8:12 | Reagovat

Aha, přesto se pokouknu - teda po poezii sama. Na dědině ho asi mít nebudou a v kvelbu ho můžou objevit někde v koutku. I za to budu ráda ;-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 14. září 2017 v 14:02 | Reagovat

Tak jsem si zase krásně v duchu zarecitovala. Moc hezké, ještě teď mám husí kůži.

5 Otavínka Otavínka | 14. září 2017 v 14:11 | Reagovat

[3]:Zeptám se nakladatele ve Zlíně.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2017 v 20:29 | Reagovat

[5]: To budeš moc hodná. Děkuji už dopředu :-)

7 Libuše Libuše | E-mail | 15. září 2017 v 8:24 | Reagovat

Já bych ty dědiny nepodceňovala. Třeba zrovna někde v malé vísce mají paní knihovnici, která má povědomí o poezii a někde v koutku ji ve své knihovně pro případného zájemce ukrývá. Báseň vypadá nenápadně, ale opravdu zaujme silou a dynamikou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama