PROTANČENÁ NOC

13. června 2017 v 9:34 | Otavínka |  Téma týdne
Ano, taky jsem to zažila. Jela jsem vlakem na jih Čech.
Jenže vlak měl zpoždění. Byl zcela naplněn vodáky a
tím pádem bylo cestování veselé. Ze všech kupé zněly
písničky, kytary a smích. Abych se dostala do cíle, bylo
nutné přestoupit ve Veselí nad Lužnicí na osobní vlak
do Tábora. Krátce po odjezdu posledního spoje přifuněl
náš rychlík vybavený v pravé poledne z Olomouce. Na
opuštěném nádraží přestupní stanice nás zůstalo asi osm.


Byli jsme splaveni velkým vedrem a naštvaní. Nikde
žádný bufet jen zaplivaná a neútulná hospoda. Představa,
že tady budeme čekat do rána nás zcela zdrtila. A najednou
jeden mladý muž, když nás viděl jak hromádku neštěstí,
přišel s nápadem, že se půjdeme nejdříve vykoupat do
bývalého lomu poblíž nádraží, abychom se osvěžili a pak
nás zavede do pravé venkovské hospody, kde v pátek
vyhrávala muzika, tancovalo se tam a jako hlavní menu
byly telecí párečky. Tato lahoda byla k dostání pouze tam,
protože nic podobného nebylo pro obyčejné výletníky
k mání. Poblíž Veselí byla jakási výrobna této dobroty,
která se vyvážela do USA a některé nepovedené kousky
dostávala veselá hospoda. Pivo teklo proudem a byl to
Platan z Protivína. Po vynikající koupeli jsme už nevypadali tak
zuboženě a po dobré večeři se i dobře tancovalo. Jakobych se
přenesla do jiného času. Trdlovala jsem jako za mlada celou noc
a krátce před pátou hodinou jsme se všichni náhodní cestující
a pasažéři rychlíku Olomouc-České Budějovice nasoukali do
osobáčku končícího svou jízdu v Táboře. K rodičům jsem svěží
odcupitala kolem šesté ráno. Tenkrát nebyly ještě mobily
a na nádražíčku nebyl žádný telefon. A tak moji rodiče museli
být asi vystrašeni z toho, co jsem asi celou noc dělala kousek
od husitského města. Já v domnění, že mne nikdo v těchto
končinách nezná jsem nikomu neprozradila, že jsem tancovala
až do rána a navíc jsem se báječně bavila, jak už dlouho ne.
Asi za tři dny přišla maminka s otázkou, zda jsem nebyla onu
noc na tancovačce ve Veselí? Snažila jsem se zapírat, ale nějak
to nešlo. Její šéfka mne viděla, protože tam taky byla. Já jí
sice neznala, ale barvitě mojí mamince stačila vylíčit mojí
zábavu, která se pro vdanou paní vůbec nehodila. Podle nich
jsem měla sedět někde v koutku a ani nedutat. Přitom jsem
nedělala nic špatného, jen jsem tancovala s cizími muži. Raději
jsem tuto story barvitě vylíčila po návratu na Moravu i manželovi,
aby nevznikly nějaké nepříjemné drby. Tehdy se psal rok 1978.



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. června 2017 v 9:45 | Reagovat

Hlavně že jste si protančenou noc užila a nakonec z toho nebyli žádné nepříjemnosti :-)

2 Kitty Kitty | Web | 13. června 2017 v 12:38 | Reagovat

Vida, teď je to už jako by nebyla divoká noc, ale dobré pocity na taneční osvěžení zůstaly, že?
Já jsem zase při své taneční panenskosti zahajovala velký Babický ples v kostýmu Hradní paní. Taky jsme potom s mistry odborného výcviku tančily celý ples. Maškarní ;-)

3 Svatka Svatka | E-mail | 13. června 2017 v 14:14 | Reagovat

Jak je vidět, pozorné zpravodajky se našly vždy a všude. Ještě, že Tvůj manžel měl pochopení a zbytečně nežárlil.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. června 2017 v 14:35 | Reagovat

Jo,jo, teta mi říkávala: chovej se tak, aby ses nedostala do lidských hub. Tanec nepovažuji za nic zlého, i jako vdaná jsem tančila s cizími muži i s vědomím manžela, nakonec on také tančil s jinými ženami. Bývala to i slušnost vyzvat k tanci kolegyně či známé u stolu.

5 Libuše Libuše | E-mail | 14. června 2017 v 17:27 | Reagovat

Neplánované akce jsou nakonec zpravidla nejlepší a dlouho na ně vzpomínáme. Sice "   neplánované", ale on je jistě plánoval sám život.
No a že zpravodajky mají rej? Ony si prý tímto způsobem tříbí paměť. Jinou náplň života bohužel nemají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama