BÁSNĚ O PÍSKU 3

4. června 2017 v 7:18 | Otavínka |  poezie
Z nové sbírky Bohumila Ždichynce


U opuštěného přívozu

…mému kraji
Mít prostor a čas v sobě, udělat jasno v mysli
a uvědomit si, kam patřím,
proč tu jsem a co je mi blízké, čeho si vážím,
tady je to možné.
Přívoz k hradu Zvíkovu je na tomto břehu slepý
a cesta zarůstá mechem a lišejníky,
duši Noemově je zde dobře,
protože tu život nikam nespěchá
a nikdo významný na nikoho nečeká



Jakobych se touto básní dostala do dětských let. Vzpomenula
jsem si na nedělní vycházky s rodiči na Zvíkov. Chodili jsme podél
Otavy Sedláčkovou stezkou a pod Zvíkovem jsme se nechali
převézt do hospůdky, kde si tatínek dal pivo a já s maminkou
červenou limonádu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Libuše Libuše | E-mail | 4. června 2017 v 12:36 | Reagovat

Rodinné vycházky jednoznačně stmelují rodinu. Když už jsme byli starší, tak jsme se jim snažili vyhnout. Dnes na ně vzpomínáme. Zůstala po nich silná, stmelující stopa, vzpomínky, které vám nikdo nesebere. V mém případě jsme chodili z Javorníka na Travnou, po Křížové cestě ke Svatému Antoníčkovi, kde byla studánka s osvěžující vodou a poté jsme skončili v hospodě, kde tatínek si vypil pivo a my po vodě obdrželi i limonádu.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2017 v 15:56 | Reagovat

Já mám vzpomínku z několika vycházek ještě ve Zruči nad Sázavou, kdy jsme přešli s rodiči - opravdu vzácné chvíle, kdy byla i maminka doma - a šli po břehu Sázavy. Jediný zážitek si pamatuji, kdy jsem se skutálela ze stráně, kam jsem vylezla. Na štěstí jsem se nijak moc nezranila, snad jen nějaká odřeninka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama