NOČNÍČEK 17

27. prosince 2016 v 12:46 | Otavínka |  fejetony + úvahy

aneb SNY posledních dnů
Poslední dobou mám prapodivné sny. Nevím, co si
mám o tom myslet, ale někdy v noci před jednou
hodinou vstanu a jdu na tzv. císařskou procházku
a nevím, co se děje, odkud jsem přišla, kam jsem
se přenesla v čase. Odvíjí se to jako barevný film.



Kdosi zazvonil a když jsem otevřela, protože nečekaná návštěva
zvolila domluvený signál, stál na chodbě můj drahoušek v mladší
verzi. " Přišel jsem si pro Tebe a půjdeme oslavit můj svátek,
když nám to před padesáti lety nevyšlo! Pamatuješ?" Jak bych si
nepamatovala. Maminka mého muže vždy trvala na tom, aby se
oslavy konaly doma a ne, abychom se někde courali. My, tenkrát
mladí, jsme si chtěli jít zatančit nebo se někam pobavit, jenže jak
víte: maminka a pan režisér se musí poslouchat navzdory všemu.
A tak jsme odešli do Varny, kde hrála živá hudba a pěkně jsme si
zatancovali valčíček i tango. Jako bychom potřebovali vyvětrat
faldy za uplynulou řádku let. U stolu mi Jeník vyprávěl, jakou má
radost, že Péťa občas vzpomíná na 64 polí a taky o tom, zda si
nad ránem pouštím jeho písničku, kvůli které musel chodit po
trávě kolem Bystřičky, abych pro videoklip získala pěkný pár
tatínkových noh. Však ano, pouštím si nejen drahouškovy nohy.



Muzika hrála, břinkala a najednou bylo ráno. Venku lehce
poletoval sníh a my se vraceli do vysněného bytečku pod střechou,
kde jsme bydleli až o deset let později. Byla to nádhera. Pak něco
třesklo a já se probudila sama v postýlce, která popraskala po
straně na pěti místech. Ještě, že ji drží pojízdné šuplíky. Dnešní
kalendář má na den 27. prosince jméno Žaneta, ale před 80
lety tam byl Jan.





 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 14:15 | Reagovat

Haničko, mohla by ses podívat do nějakého snáře, ale možná radě

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 14:17 | Reagovat

ji ne- usekl se mi komentář a přitom jsem jej neodeslala. Co se děje? Já se jen divím, že sjte se nechali tak sekýrovat. Když jste někam chtěli jít, tak jste se neměli ptát maminky, jen jí to sdělit. Nikdy bych mladým nebránila, aby někam šli- ani za svobodna, ne tak za ženata, ani kdyby u nás bydleli.

3 Otavínka Otavínka | Web | 27. prosince 2016 v 14:24 | Reagovat

[2]: Nojo, ale muž se maminky bál a na slovo jí poslouchal. A ona to věděla a značně toho zneužívala. Po deseti letech soužití jsem byla celá nemocná a vystresovaná aý na půdu.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 14:45 | Reagovat

[3]:Jen mimochodem.Ona se měla bát, že syna ztratí a ne on jí. Copak by mu tak udělala? Nabacala? Prostě ho citově vydírala a nezasloužila si ohledy. Škoda těch vašich deseti let. Už se nedá nic dělat, jen to vytěsnit ze vzpomínek, aby ti to nebylo líto ještě po tolika letech.

5 Kitty Kitty | Web | 27. prosince 2016 v 15:20 | Reagovat

Ještě po létech si vzpomínáš, že tehdy bylo v kalendáři jméno Jan? Asi proto ten dnešní sen... :-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 27. prosince 2016 v 15:26 | Reagovat

Je nidět, že máš svého miláčka stále v mysli.

7 Otavínka Otavínka | Web | 27. prosince 2016 v 16:55 | Reagovat

[6]:Drahouška jsem ještě z hlavy nevytěsnila. Nějak to ani nejde, velice
často na něj myslím.

8 Otavínka Otavínka | Web | 27. prosince 2016 v 17:00 | Reagovat

[5]:Milá Kitty, nediv se, byli jsme spolu 48 let a to se nezapomíná. Poslední prosincový týden byl ve znamení několika svátků a výročí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama