ZE ŽIVOTA OBLÁZKŮ

20. dubna 2016 v 13:41 | Otavínka |  aforismy + citáty


Před jedenácti dny - tedy 9. dubna jsem měla návštěvu svých přátel.
Hlavním tématem byly oblázky a to nejen knižní, ale i malované uložené
v knihovně. Řeč se vedla také o knížce" Písecké oblázky", která vyšla
na podzim roku 2015 a o níž recenze vyšla 27.12.2015
v Literárních novinách z pera Miroslava Vejlupka.


Doc.PhDr. Eva Doupalová, CSc.
začala najednou recitovat nádherné verše Michala Černíka
a tak jsem si knihu půjčila ve vědecké knihovně
a pár citací zde uvedla.



"Když vezme odborník do ruky oblázek,
určí přesně jeho druh.Jinou možnost
odborník nemá. Nejsem odborník
na kameny.
Oblázek v mém případu je vším,
co mi dovoluje fantazie, oblázek
žije svým vnitřním utajeným životem
a nikdo o tom životě neví,
jenom já a já to prozrazuji čtenáři."


"Člověk bez fantazie nemůže být umělcem ani vědcem. Takový
člověk vidí v oblázku kámen a nic víc a chodí po světě, jako by
bylo pro něj všude zhasnuto.
Fantazie se dá přirovnat k dešti. Ten déšť musí vědět, kam
padá. Fantazie se dá přirovnat ke slunci."


Kamínky hlaďte
jemnýma rukama
a ohlazujte na oblázky,
takové, co voda má.

Oblázek je kámen
ohlazený při pohádkách.
Když na něj zaťukáme,
otevřou se vrátka.

Přejedl se oblázek,
snědl plnou misku
a v té misce bylo
jedno zrnko písku.

Jedno zrnko písku
vylovené z rybníka.
Teď ho v bříšku tlačí
a oblázek naříká.


Zamiloval se oblázek
do oblázku,
a tak vášnivě
si vyznávaly lásku,
k sobě se tiskly,
křesaly jiskry,
až hořela suchá tráva.
To se oblázkům někdy stává.


Hodit oblázkem
je velice snadné.
Oblázek vyletí.
Pak na zem spadne.

Třikrát poskočí,
chvilku se koulí,
vůbec si nenatloukl
a nemá bouli.


Dva oblázky se smějí
tak velice tiše,
že je dosud nikdy
nikdo neuslyšel.
Samy ani neví,
co je tolik rozesmálo.

Někdy k smíchu stačí
malinkaté málo.
Oblázky při smíchu
špulí své pupíky,
až ho má každý
jak oblázek veliký.


Oblázku,
oblázku krásně kulatý,
proč sis obouval botu,
tlačíš ji do paty.

Proto tě vyhodila,
skončil jsi v blátě.
Veliká lidská noha
přišlápla tě.


Pěstičky oblázků
zalehly stráň
a nikomu se
neotevřou v dlaň.
Navždy jsou pevně sevřené
oblázky z křemene.

Právě
oblázek probudil se v trávě.
Stéblem trávy pošimral se
a spal zase.

Probudil se za rok,
překulil se na bok,
protáhl se
a spal zase.


Žije oblázek,
nebo nežije?
Netrpí hladem,
vodu nepije.

Pověz mi, oblázku,
kam s tebou, kam?
Strčím tě do kapsy,
v dlani tě polaskám.


(Z knihy Michala Černíka: Malé a velké nebe. Albatros 1981)









 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 13:51 | Reagovat

Krásné citace o oblázcích. :-)
Sovička je úžasná.

2 Evina Evina | 20. dubna 2016 v 15:55 | Reagovat

Já mám tady po ruce oblázek od mé přítelkyně a druhý od mého vnoučka.Když hledám inspiraci na psaní(dopisů),tak je "žmoulám".Mám je oba ráda:)
Přeji krásný den :)

3 Jana K Jana K | 20. dubna 2016 v 16:41 | Reagovat

Mám doma pár oblázků z končin  ,které mám moc ráda....od Berounky  ,řeky mého mládí, kde jsem pobývala skoro každé prázdniny a z Italie z Bibione ,kam jezdím se svou vnučkou nyní a ona na ně ráda kreslí. Ráda je hladím a jeden nosím v kabelce pro štěstí pa Janča
Veršíky jsou krásné.Měj se hezký den.

4 Svatka Svatka | E-mail | 20. dubna 2016 v 17:09 | Reagovat

Milé verše Michala Černíka potěšily a pohladily, dodaly novou energii. Díky :-)

5 Otavínka Otavínka | Web | 20. dubna 2016 v 22:16 | Reagovat

[3]:Už si je zase vozím z míst, která mám rada. Měla jsem jich hodně,ale asi jsem je vyhodila při stěhování. Někam se mi to vytratilo, ale z Písku si zase něco přivezu. Jedna spolužačka je prý také maluje.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 23:13 | Reagovat

Ty vybrané oblázky mi tu tvoji krásnou knížku připomínají. Já mám jeden oblázek pomalovaný - nynější nejstarší snachou naší ještě za svobodna a je na něm povoz plachtou přikrytý, koněm tažený, vedle kráčí chasník vesnický. Takový málem historický obrázek.Ten oblázek má dírku a je na kožené šňůrce.

7 MirekČ MirekČ | Web | 21. dubna 2016 v 11:49 | Reagovat

Četl jsem obrázků - i tak možno, i věci zdánlivě neživé mají svůj "život". Kamínky a oblázky jsem si vozil z cest od moře a z řek a mám je doma v takové skleněné kouli.

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 15:16 | Reagovat

Pěkně jsi napsala o oblázcích, hezky se to četlo. Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama