STŘÍPKY Z NEMOCNICE

30. ledna 2012 v 18:08 | Otavínka |  fejetony + úvahy
▼ Opět pátek, den před víkendem, kdy vyletěla horečka
téměř na čtyřicítku a bolesti břicha taky nějak nebyly
příjemné, takže manžel utíkal dopoledne k obvodní a
ta poradila zábaly. Nicméně stejně ještě odpoledne
přišla a pravila, že asi jde o ucpané žlučovody. O této
její diagnóze jsem dosti zapochybovala, nějak mi
nedošlo, že vlastně po vyoperovaném žlučníku musí
něco tu funkci převzít. No a praktická doktorka mne
poslala do nemocnice, neb pravila, že ona si to nevezme
takříkajíc na triko, protože by to nemuselo dopadnout
dobře. Napsala mi sanitku, ale jeli jsme taxíkem spolu
s manželem, abych opět nemusela čelit vynadání lékaře
z prosincové události, že zneužívám drahou sanitku.

▼ Na urgent příjmu FN Olomouc jsme s manželem přijeli
osm minut před 17. hodinou a čekali jsme na interní
vyšetření, odběry krve, ultrazvuk a rentgen přes 3 hodiny.
Pak příjemná a mladá paní MUDr. řekla, že přes noc
budu na akutním lůžku v azurově modrém boxu, kde je
pacient připojen na obrazovku a kapačky. Trochu jsem
potrápila sestřičky, protože nemohly najít žíly, ale pak
přišla zřejmě zkušená sestřička a bodla to někam a hned
se zadařilo.. Tam o mne pečovalo andělské stvoření
přecházející nejspíše chřipku.Když se se mnou přišlo ráno
rozloučit, nevěděla jsem, zda se mi jen zdá anebo opravdu
jde o lékařku, která ač v očích a hlase měla viditelné
známky nemoci, nemohla si dovolit sama zalehnout a léčit
se. Měla rozpuštěné dlouhé blond vlasy, byla v bílém svetru
a já opravdu nevěděla, zda sním, či bdím.


▼ V sobotu ráno na svátek Běly, když vyšlo sluníčko, byla
jsem naložena na vozík, dopravena do sanitky a převezena
ještě s jednou paní na II. internu, kde jsem byla přijata v 2.
poschodí na pokoji, kterému jsem začala říkat " borůvkový".
Byl čisťoučký, vybaven třemi postelemi, televizí, skládacím
stolem, třemi židlemi, úzkou skříňkou. Velmi tísnivý pocit.
Klinika prý je po rekonstrukci a tak vymalováním pokoje
zřejmě obnova skončila. Záchod, koupelna a umyvadlo
s okny, která nedoléhají a jsou stará z let sedmdesátých jsou
pro tři pokoje mužů a žen, což opravdu nevykazovalo ani
pohledem stav nemocnice v EU. Jak jinak, šetří se zkrátka
tam, kde je to nejméně vhodné. A Borůvkový pokoj měl na
mojí maličkost příjemný dopad. Téměř každou noc se mi
zdálo, jak jsem byla na borůvkách, jedla kahudu, což jsou
borůvky s cukrem a smetanou nebo si pochutnávala na
koláči s drobenkou. Tyto dobrůtky nesmím od roku 1976 a
tak nalistuji v paměti a je mi alespoň v noci blaze.

▼ Je s podivem, že na stejné klinice, oddělení i poschodí
ležel též Mgr. Ladislav Rusek, vysokoškolský pedagog,
grafik, básník, skaut a výrazná olomoucká osobnost, s kterou
se setkáváte prostřednictvím básní, kreseb a ilustrací na
tomto blogu. Byla jsem jej pozdravit jen dvakrát, protože
většinu času jsem byla na kapačkách. Od pondělí je v péči
své milované paní.

▼ Víkendové dny Běly a Slavomíry byly ve znamení
hledání žil, zavádění kanyly a v kapačkovém
režimu připoutaná k posteli jak motýl na špendlíku.
Vedle ležely dvě starší dámy s podobnými problémy,
které se už těšily domů. Měla jsem ohromné štěstí,
že službu měla i velice sympatická a všímavá sestřička,
která objevila, že mám na noze nezhojený bércáček a
nejen, že odstranila strup, vyčistila ránu, ale měla
naprosto jiný - snad i vstřícnější vztah k pacientům.
Jako jedna z mála se i představila a já pak zjistila, že
mám díky ní šanci, aby se mi i můj kožní defekt zahojil.
Víkendovou lékařskou službu měla menší tmavovlasá
lékařka a tak jsem si tam připadala najednou v pocitu
bezpečí.
Odpoledne přišla za mojí sousedkou vzácná návštěva -
Otec Mikoláš, dominikánský kněz, rodák z Písku. Přišel
mne pozdravit a hned jsme našli plno společných míst.
i známých.

▼ Nedobré hodnoty jaterních testů se začaly pomalu
zlepšovat a tak jsem téměř po měsíci nejezení opět
začala na svátek Zdeněčka papat. Rohlík s dia
džemem a ovocný čaj byl móc dobrý. 23. leden
vstoupila do pokoje paní MUDr. Kateřina LOYKOVÁ,
která měla náš pokoj na starosti. Blond dlouhé vlasy,
velmi příjemné jednání, vše vysvětlila a já se přestala
bát a začala jsem jí věřit každé písmenko. Všechny
čtyři doktorky, které mne vyšetřovaly od přijetí -
říkaly, že v dané situaci mi bude endoskopie provedena
pod plnou narkózou. Leč v den D - 26. 1. jsem byla
vyšetřována bez umrtvení. Byl přítomen akorát
anesteziolog, aby zakročil kdyby něco. "Jste vadná,
pravila jedna dr, nebo sisters, či terapeutka
v žabím plášti, protože pořád musíme měnit
elektronické přístroje, které nesvítí jak mají."
Možná právě tato závada změnila o 100 % původní
rozhodnutí. Jeden neví, ale dosti jsem byla zklamána.
Endoskopické vyšetření mi vyvolalo dva silné
záchvaty a křeče srdce. Zřejmě jde asi o tzv. pohádky
ovčí babičky anebo muži na to mají jiný názor než
ženy. Zprvu jsem se domnívala, že došlo k záměně
jména, ale pak mi bylo řečeno, že mi to bude vysvětleno
panem docentem xy. Ošetřující paní doktorku to taky
překvapilo. Akorát jedna pacientka mi pak řekla, že když
jsem nedodala do správných rukou obálku, tak ať si
nestěžuji. Domnívám se, že šlo o informační šum.




▼ Ale i přesto na druhou internu nedám dopustit. Je tam
bezva zdravotnický personál. Někdy sice nevíte, kdo
je kdo, zda jde o sanitárku, čajovou sestřičku, či sestřičku
hlavní, staniční aj.,ale vrchní sestřičku Lenku jsem ráda
pozdravila, protože mi před lety zachránila. V pondělí,
kdy se koná vizita - jsou všichni téměř v pozoru, lejskají
se kliky, všichni jsou mírně vystrašení, ale procesí
lékařů, sester a jiných pracovníků po pokojích se nekoná.
Asi by se tam ani nevešlo. Zřejmě stačí podepsat papíry
a administrativnímu kolotoči je konec.
Ve středu na svátek Miloše - přijela vrchní i s jakýmsi
přístrojem a s ní vstoupilo i několik studentek ze SZŠ
s učitelkou, aby se podívaly jak se odstraňují otlaky na
diabetické noze. Bylo to příjemné.
Stejně zde mají dobře vymyšlený systém, jak pacienty
dopravit tam i zpět na odborné pracoviště a zajistí, aby
dlouho nečekali. Sestřičky jsou ochotné a vstřícné, ale
někdy i zbrklé, tak jak život sám.

▼ Zapomenutá pacientka zůstala na ledovém záchodě
přes půl hodiny, protože nešly zvonky a sestřička ji tam
zkrátka zapomněla. V té době jsem byla připíchnutá na
kapačce a tak jsem nemohla nikam zajít, ale vysvobodila ji
nejmladší pacientka z našeho pokoje a přivezla ji na
vozíku. Ta sestřička si to vůbec neuvědomila, že se to
stalo a tak jsme jí to připomenuly. Pak se chodila pořád
omlouvat, ale je samozřejmé, že při tolika pacientech
a ve stížených podmínkách se hned něco přihodí po čem
nic.
▼ Když už všechny žíly vypověděly službu, tak jsem byla
převedena na prášky podávané ústy a tudíž už nastala
možnost odebrat se do komnat domova a uvolnit místo
dalším. Pacientů mnoho, postelí málo. Vrátila jsem se v
neděli odpoledne. Pořád si připadám jak vykolejený rychlík.
Nejvíce přemýšlení mám, jak si připravit dietní a doporučenou
stravu. Taky vzpomínám na vynikající kuchyni. Opravdu chutné,
- vždycky tam dobře vařily, ale pokrok a dobré nápady se
uplatňují i v tom, že jídlo je teplé, chutné a pro ženy jedinečné.
Někteří muži si sice furt stěžují, ale zřejmě to mají v povaze.
Těžko mohou dostat guláš, když mají dietu, že?

▼ Ve všední dny mého pobytu nám chodila dvakrát denně uklízet
pani v tmavomodré haleně. Vždy v dobré náladě a usměvavá.
Okamžitě vnesla do pokoje plného bolesti dobrou náladu a
úsměv, který léčí. Vždy jsme se na její příchod těšily..
Mám od ní dokonce recept jak nechirurgicky odstranit kameny
ze žlučníku. Nevím, zda bych to přežila.

▼ Kdykoliv šel pacient v noci na wc uviděl sedět u stolu pana
malíře, který podle fotografií maloval portréty sestřiček.
Obrázky byly hezké a líbivé a tak možná přinesly několika
zájemcům hodně radosti a pohody. Byla to taková vzpruha.



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 30. ledna 2012 v 18:19 | Reagovat

Znám chod nemocnice a péči o pacienty, jsem mezi nimi denně i když nejsem zdravotník, jen mě připadá, že ty jsi tam měla skutečně anděly a lidi na svém místě! Ani nevíš jak ti to Otavinko přeji, aby jsi už byla v pořádku! Držím všechny palce!

2 Margarita Margarita | Web | 30. ledna 2012 v 18:41 | Reagovat

Hani, v Jičíně je to podobné na pokoji čtyři lůžka, ale co mě udivilo, byla ta televize to tam nemají. Je v místnosti, kde je pár židlí a jak tam prý kouká jen jeden tak ji vypnou, ať má rozkoukáno nebo ne. Měla jsi docela štěstí na příjemné doktorky, někdy to tak nebývá a i kolektiv na pokoji je důležitý, hned to lépe utíká. Moc ti přeji, aby ti bylo brzy dobře a hlavně, aby se vyřešil i ten problém s velkým kamenem a co nejdříve si se ho zbavila.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 21:34 | Reagovat

Haničko milá. Myslet jsi nepřestala a žiješ, jsi doma a už píšeš. Lepší se to. Neztrácej naději, je to jen kus života těžkého, ale nadějného. Budu sledovat Tvé pokroky. Už je snad aspoň jasno. Ještě jsou snad v národě českém kameníci, kteří umí jakýkoliv kámen rozbít

4 Jarmila Jarmila | Web | 30. ledna 2012 v 22:52 | Reagovat

Otavínko, ráda čtu, že jsi již doma. V nemocnici jsi si užila svoje. Snad se teď vše v dobré obrátí a bude ti líp. :-)
Moc držím palečky.

5 Latryna Latryna | Web | 31. ledna 2012 v 8:18 | Reagovat

Stretnúť v dnešnej dobe v špitáli dobrý a ochotný personál považujem za terno! Takže Hanička, ozaj si mala šťastie! Snáď sa tam nebudeš musieť často vracať a zasa bude všetko OK - držím samozrejme palce!

6 Iva Iva | 31. ledna 2012 v 8:56 | Reagovat

Ahoj Haničko, vrací se ti chuť psát, tvoje střípky z nemocnice o tom svědčí. Snad se podaří zvládnout i zbývající problémy, hlavně,že už tě tolik netrápí nejistota. Moc vtipně jsi to napsala, já také ráda pozoruji lidi kolem sebe. Nemocnice je místo, kde každý pozitivní člověk je k nezaplacení. Taková veselá paní se smetákem je někdy lepší než  doktor.

7 střelená šárka střelená šárka | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 12:35 | Reagovat

Je úžasné, že je Ti už lépe, držela jsem palce :)

8 Lydie Lydie | 31. ledna 2012 v 13:27 | Reagovat

Tak vítej z nemocnice.Přečetla jsem si moc pěkně napsané postřehy z nemocnice.

9 Jezurka Jezurka | Web | 31. ledna 2012 v 16:28 | Reagovat

Tak Hani, doufám, že nás budeš i nadále informovat o Tvém stále se lepšícím zdravotním stavu, abychom Tě nemuseli bombardovat jednotlivě. Držíme Ti všichni palečky, aby už to trápení jednou provždy skončilo. :-)

10 Amelie Amelie | Web | 1. února 2012 v 17:41 | Reagovat

Je mi z našeho zdravotnictví už poněkolikáté moc smutno. Držím palce a moooc na vás myslím.

11 Šárka Šárka | 20. ledna 2014 v 8:57 | Reagovat

Je mi z toho smutno ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama