Leden 2012

TŘI BÁSNĚ LADISLAVU RUSKOVI

31. ledna 2012 v 23:35 | Otavínka |  poezie
Mgr. Ladislav Rusek byl v lednu 2012 též hospitalizován v nemocnici.
S těžkou nemocí leží od 30. 1. doma. Jeho přítel a básník
Zbyněk Šiška mu poslal tři nádherné básně, které se pacientovi
moc líbí. Vzpomeňte na něj v dobrém a s tichou modlitbou.
**********************************************************************************

S POKLEKNUTÍM
Libušce

Bolest k nám chodí po kamení
odchází
po listí
Je v ní to přivrácené chvění
jímž se včas pojistí

Kéž zajde v ranních zpěvech kosů
o slunce
opřené
a sesbírá tu všechnu rosu
i noci probděné!

KRUTÉ KROKY TICHA
Ladislavovi

Piješ tu slzu za slzou
a všechny stromy
mlčí
Ticho se vleče hrubou tmou
a skrývá oči vlčí

Stačíš se trochu rozhlédnout
a stačíš ve tmě
spatřit
jak se tu bolest umí pnout
a se všemi se bratřit!
**
Zdena a Zbyněk

Libušce a Laďovi
Z. a Z. Š.
**
TICHÁ MODLITBA

Prosíme čas a ústa se nám chvějí
hlas máme tenký jako vlas
Věříme
že i zázraky se dějí
a zdržujeme absolutní čas!

Slova se sbíhají a nebe prosí
o kapky
z utajených krás
a o záření z milosrdné rosy
jíž se tu ráno zřekl mráz!
**
28. 1. 2012


LUCERNIČKA 31. 1. 2012

31. ledna 2012 v 12:24 | Otavínka |  poezie
Milá paní Hano,
přeji šťastný návrat domů a s potěšením
zavěšuji svoji "lucerničku":



"Láska je lékař všemocný"
řekne nám
každý nemocný

A slunce s hlavou v oblacích
bere to jako
sladký štych!
**
S pozdravem Zbyněk Šiška

MYŠLENKA NA DEN 31. 1.

31. ledna 2012 v 8:04 | Otavínka |  aforismy + citáty
" KDE JE ŽIVOT, JE TAKY POEZIE."

VLASTA BURIAN (1891 - 31.1.1962)


DIPLOM OD MARGARITKY - 25.1.

31. ledna 2012 v 7:49 | Otavínka |  fotografie
Za 2. filmovou soutěž, která probíhala v lednu 2012.

STŘÍPKY Z NEMOCNICE

30. ledna 2012 v 18:08 | Otavínka |  fejetony + úvahy
▼ Opět pátek, den před víkendem, kdy vyletěla horečka
téměř na čtyřicítku a bolesti břicha taky nějak nebyly
příjemné, takže manžel utíkal dopoledne k obvodní a
ta poradila zábaly. Nicméně stejně ještě odpoledne
přišla a pravila, že asi jde o ucpané žlučovody. O této
její diagnóze jsem dosti zapochybovala, nějak mi
nedošlo, že vlastně po vyoperovaném žlučníku musí
něco tu funkci převzít. No a praktická doktorka mne
poslala do nemocnice, neb pravila, že ona si to nevezme
takříkajíc na triko, protože by to nemuselo dopadnout
dobře. Napsala mi sanitku, ale jeli jsme taxíkem spolu
s manželem, abych opět nemusela čelit vynadání lékaře
z prosincové události, že zneužívám drahou sanitku.

▼ Na urgent příjmu FN Olomouc jsme s manželem přijeli
osm minut před 17. hodinou a čekali jsme na interní
vyšetření, odběry krve, ultrazvuk a rentgen přes 3 hodiny.
Pak příjemná a mladá paní MUDr. řekla, že přes noc
budu na akutním lůžku v azurově modrém boxu, kde je
pacient připojen na obrazovku a kapačky. Trochu jsem
potrápila sestřičky, protože nemohly najít žíly, ale pak
přišla zřejmě zkušená sestřička a bodla to někam a hned
se zadařilo.. Tam o mne pečovalo andělské stvoření
přecházející nejspíše chřipku.Když se se mnou přišlo ráno
rozloučit, nevěděla jsem, zda se mi jen zdá anebo opravdu
jde o lékařku, která ač v očích a hlase měla viditelné
známky nemoci, nemohla si dovolit sama zalehnout a léčit
se. Měla rozpuštěné dlouhé blond vlasy, byla v bílém svetru
a já opravdu nevěděla, zda sním, či bdím.


▼ V sobotu ráno na svátek Běly, když vyšlo sluníčko, byla
jsem naložena na vozík, dopravena do sanitky a převezena
ještě s jednou paní na II. internu, kde jsem byla přijata v 2.
poschodí na pokoji, kterému jsem začala říkat " borůvkový".
Byl čisťoučký, vybaven třemi postelemi, televizí, skládacím
stolem, třemi židlemi, úzkou skříňkou. Velmi tísnivý pocit.
Klinika prý je po rekonstrukci a tak vymalováním pokoje
zřejmě obnova skončila. Záchod, koupelna a umyvadlo
s okny, která nedoléhají a jsou stará z let sedmdesátých jsou
pro tři pokoje mužů a žen, což opravdu nevykazovalo ani
pohledem stav nemocnice v EU. Jak jinak, šetří se zkrátka
tam, kde je to nejméně vhodné. A Borůvkový pokoj měl na
mojí maličkost příjemný dopad. Téměř každou noc se mi
zdálo, jak jsem byla na borůvkách, jedla kahudu, což jsou
borůvky s cukrem a smetanou nebo si pochutnávala na
koláči s drobenkou. Tyto dobrůtky nesmím od roku 1976 a
tak nalistuji v paměti a je mi alespoň v noci blaze.

▼ Je s podivem, že na stejné klinice, oddělení i poschodí
ležel též Mgr. Ladislav Rusek, vysokoškolský pedagog,
grafik, básník, skaut a výrazná olomoucká osobnost, s kterou
se setkáváte prostřednictvím básní, kreseb a ilustrací na
tomto blogu. Byla jsem jej pozdravit jen dvakrát, protože
většinu času jsem byla na kapačkách. Od pondělí je v péči
své milované paní.

▼ Víkendové dny Běly a Slavomíry byly ve znamení
hledání žil, zavádění kanyly a v kapačkovém
režimu připoutaná k posteli jak motýl na špendlíku.
Vedle ležely dvě starší dámy s podobnými problémy,
které se už těšily domů. Měla jsem ohromné štěstí,
že službu měla i velice sympatická a všímavá sestřička,
která objevila, že mám na noze nezhojený bércáček a
nejen, že odstranila strup, vyčistila ránu, ale měla
naprosto jiný - snad i vstřícnější vztah k pacientům.
Jako jedna z mála se i představila a já pak zjistila, že
mám díky ní šanci, aby se mi i můj kožní defekt zahojil.
Víkendovou lékařskou službu měla menší tmavovlasá
lékařka a tak jsem si tam připadala najednou v pocitu
bezpečí.
Odpoledne přišla za mojí sousedkou vzácná návštěva -
Otec Mikoláš, dominikánský kněz, rodák z Písku. Přišel
mne pozdravit a hned jsme našli plno společných míst.
i známých.

▼ Nedobré hodnoty jaterních testů se začaly pomalu
zlepšovat a tak jsem téměř po měsíci nejezení opět
začala na svátek Zdeněčka papat. Rohlík s dia
džemem a ovocný čaj byl móc dobrý. 23. leden
vstoupila do pokoje paní MUDr. Kateřina LOYKOVÁ,
která měla náš pokoj na starosti. Blond dlouhé vlasy,
velmi příjemné jednání, vše vysvětlila a já se přestala
bát a začala jsem jí věřit každé písmenko. Všechny
čtyři doktorky, které mne vyšetřovaly od přijetí -
říkaly, že v dané situaci mi bude endoskopie provedena
pod plnou narkózou. Leč v den D - 26. 1. jsem byla
vyšetřována bez umrtvení. Byl přítomen akorát
anesteziolog, aby zakročil kdyby něco. "Jste vadná,
pravila jedna dr, nebo sisters, či terapeutka
v žabím plášti, protože pořád musíme měnit
elektronické přístroje, které nesvítí jak mají."
Možná právě tato závada změnila o 100 % původní
rozhodnutí. Jeden neví, ale dosti jsem byla zklamána.
Endoskopické vyšetření mi vyvolalo dva silné
záchvaty a křeče srdce. Zřejmě jde asi o tzv. pohádky
ovčí babičky anebo muži na to mají jiný názor než
ženy. Zprvu jsem se domnívala, že došlo k záměně
jména, ale pak mi bylo řečeno, že mi to bude vysvětleno
panem docentem xy. Ošetřující paní doktorku to taky
překvapilo. Akorát jedna pacientka mi pak řekla, že když
jsem nedodala do správných rukou obálku, tak ať si
nestěžuji. Domnívám se, že šlo o informační šum.




▼ Ale i přesto na druhou internu nedám dopustit. Je tam
bezva zdravotnický personál. Někdy sice nevíte, kdo
je kdo, zda jde o sanitárku, čajovou sestřičku, či sestřičku
hlavní, staniční aj.,ale vrchní sestřičku Lenku jsem ráda
pozdravila, protože mi před lety zachránila. V pondělí,
kdy se koná vizita - jsou všichni téměř v pozoru, lejskají
se kliky, všichni jsou mírně vystrašení, ale procesí
lékařů, sester a jiných pracovníků po pokojích se nekoná.
Asi by se tam ani nevešlo. Zřejmě stačí podepsat papíry
a administrativnímu kolotoči je konec.
Ve středu na svátek Miloše - přijela vrchní i s jakýmsi
přístrojem a s ní vstoupilo i několik studentek ze SZŠ
s učitelkou, aby se podívaly jak se odstraňují otlaky na
diabetické noze. Bylo to příjemné.
Stejně zde mají dobře vymyšlený systém, jak pacienty
dopravit tam i zpět na odborné pracoviště a zajistí, aby
dlouho nečekali. Sestřičky jsou ochotné a vstřícné, ale
někdy i zbrklé, tak jak život sám.

▼ Zapomenutá pacientka zůstala na ledovém záchodě
přes půl hodiny, protože nešly zvonky a sestřička ji tam
zkrátka zapomněla. V té době jsem byla připíchnutá na
kapačce a tak jsem nemohla nikam zajít, ale vysvobodila ji
nejmladší pacientka z našeho pokoje a přivezla ji na
vozíku. Ta sestřička si to vůbec neuvědomila, že se to
stalo a tak jsme jí to připomenuly. Pak se chodila pořád
omlouvat, ale je samozřejmé, že při tolika pacientech
a ve stížených podmínkách se hned něco přihodí po čem
nic.
▼ Když už všechny žíly vypověděly službu, tak jsem byla
převedena na prášky podávané ústy a tudíž už nastala
možnost odebrat se do komnat domova a uvolnit místo
dalším. Pacientů mnoho, postelí málo. Vrátila jsem se v
neděli odpoledne. Pořád si připadám jak vykolejený rychlík.
Nejvíce přemýšlení mám, jak si připravit dietní a doporučenou
stravu. Taky vzpomínám na vynikající kuchyni. Opravdu chutné,
- vždycky tam dobře vařily, ale pokrok a dobré nápady se
uplatňují i v tom, že jídlo je teplé, chutné a pro ženy jedinečné.
Někteří muži si sice furt stěžují, ale zřejmě to mají v povaze.
Těžko mohou dostat guláš, když mají dietu, že?

▼ Ve všední dny mého pobytu nám chodila dvakrát denně uklízet
pani v tmavomodré haleně. Vždy v dobré náladě a usměvavá.
Okamžitě vnesla do pokoje plného bolesti dobrou náladu a
úsměv, který léčí. Vždy jsme se na její příchod těšily..
Mám od ní dokonce recept jak nechirurgicky odstranit kameny
ze žlučníku. Nevím, zda bych to přežila.

▼ Kdykoliv šel pacient v noci na wc uviděl sedět u stolu pana
malíře, který podle fotografií maloval portréty sestřiček.
Obrázky byly hezké a líbivé a tak možná přinesly několika
zájemcům hodně radosti a pohody. Byla to taková vzpruha.




Zpráva od Otavínky

23. ledna 2012 v 18:30 | Otavínka |  Noticky
Milí kamarádi, dnes se mi konečně ozvala Otavínka.
Je od pátku v nemocnici a pověřila mě, abych vás všechny pozdravila a zároveň se omlouvá, že nedala o sobě žádnou zprávu.
Když odjížděla, byla nějaká porucha serveru. Je jí o trochu lépe, poprvé po měsíci začíná trochu jíst, měla lepší i jaterní testy a čeká ji další vyšetření. Podle všeho by mohlo jít o žlučové kameny. Hanka

27.1.2012
Druhá zpráva od Haničky
Hanička Vám všem děkuje za krásné komentáře.
Už se hrozně těší domů, protože jí zapoměli naordinovat
hodiny počítače a nemůže se dočkat, až vám sem sama napíše!
Doufá, že pokud to dobře půjde, mohla by jít domů v úterý.

MYŠLENKA NA DEN 19. 1.

19. ledna 2012 v 5:45 | Otavínka |  aforismy + citáty
"V umění je nejdůležitější být jiný, nikoliv nejlepší."

PAUL CÉZANNE (19. 1. 1839 - 1906)


FRÁŇA ŠRÁMEK

19. ledna 2012 v 5:20 | Otavínka |  biografie + výročí
Český básník, prozaik, dramatik a publicista.


Narozen 19. ledna 1877 Sobotka

Zemřel 1. července 1952 Praha

Narozen v rodině berního úředníka a měl čtyři
sourozence. V rodišti prožil rané dětství.
V pěti letech se rodina přestěhovala do Zbiroha
a v roce 1885 do Písku, kde malý Fráňa navštěvoval
obecnou školu a začal studovat gymnázium.
Bydlel v nynějším domě U Koulí čp.31. V roce
1894 odešel za rodiči do Roudnice, kde v roce 1896
maturoval.Poté začal studovat právnickou fakultu
v Praze. Roku 1899 nastoupil jako dobrovolník
vojenskou službu v Českých Budějovicích, která mu
byla za antimilitaristické smýšlení prodloužena a sloužil
v Horních Rakousích. Poté se vrátil k rodičům, kteří od
r. 1898 žili v Budějovicích, a ke studiu práv, která nedokončil.
Rozhodl se pro literární dráhu. Od roku 1903 žil v Praze,
kde byl členem Neumannovy družiny a aktivním pracovníkem
anarchistického hnutí. Redigoval časopis Práce (1905 - 1906),
spolupracoval s Novým kultem (od r.1901). Roku 1905 byl
dvakrát vězněn. Za války narukoval na ruskou frontu,
v r. 1915 byl převelen na frontu do Itálie, ke konci války
působil u válečného tisku ve Vídni. Po návratu opět
spolupracoval s Neumannem, pak se sblížil s okruhem
kolem K. Čapka, v podstatě však zůstal už mimo literární
skupiny a nevrátil se ani k politické aktivitě. S partnerkou
M. Hrdličkovou žil samotářsky v Praze a v létě pravidelně
až do r. 1938 zajížděl k matce do svého rodného kraje.
V r. 1945 byl jmenován jedním z prvních národních umělců.
Pochován je na soboteckém hřbitově.

Po odchodu do Roudnice Šrámek už Písek nenavštívil,
místo toho posílal Píseckým básnická vyznání -
/Vzpomínka na Písek, Písecká, Sem vzpomínko má/. Písecká je
ve sbírce Ještě zní (1933).Tři písecké a Listy Píseckým /1957/
vydala Osvětová beseda v Písku.
Písek poctil Šrámka udělením čestného občanství.
Veškerá Šrámkova pozůstalost včetně autorských práv patří
Městu Sobotka.






LUCERNIČKY novoroční

18. ledna 2012 v 20:47 | Otavínka |  poezie

Bolest se trhá i s kořeny
Jen tak se na ni
zapomíná

Topíme březovými poleny
a točí se nám hlava
z vína


Mluvíme ustavičně o vesmíru
a stojíme
jen na Zemi

Opravujeme cesty k míru
a hrozíme si
zbraněmi


Zima se vrací po paměti
Větry si srovnávají
drsný dech

Pod nízkým nebem havran letí
Mlhy se oběsily
na stromech

(Zbyněk Šiška)

ČERVÁNKY

18. ledna 2012 v 18:00 | Otavínka |  hudba
Červánky při západu slunce dne 18. ledna 2012 v 16:50 hodin.


Pohled na červánky z okna


Vzpomenula jsem si na nádhernou písničku, kterou zpívá
Miroslav Donutil a Petr Ulrych
"Až jednou červánky..."

směrem na Třebčín
Předtím byla celá obloha rudá a jen malé mráčky šedočervené byly
na obloze. Už máme vypozorované, že následné dny hrozně fouká
vítr a mění se celý ráz počasí.

PANU UČITELI S LÁSKOU

18. ledna 2012 v 12:47 | Otavínka |  fotografie
V písecké Sladovně ve Vysokých trámech, Velké náměstí 113
se ve dnech 18. 1. - 4. 3. 2012 koná výstava tvorby
Františka Doubka - nazvaná Stále s námi - panu učiteli s láskou.
Pokud bych vyzdravěla tak, abych mohla absolvovat cestu do Písku,
ráda bych se na to dojela podívat. Ilustrace, grafiku a jiné obrázky
Františka Doubka mám moc ráda a chtěla bych jeho tvorbu vidět
v celistvosti.

PSÍ DNY

18. ledna 2012 v 9:51 | Otavínka |  víte, že ...?
Dne 18. ledna podle pranostiky

" SVATÁ PRISKA POD SANĚMI PÍSKÁ"

nebo

" NA SVATOU PRISKU OBLEVA - SANĚ JSOU NETŘEBA."



končí tzvané Svaté Prisské oteplení nebo-li PSÍ DNY ( 15-18.1.)
zmírňují oblevu.

MYŠLENKA NA DEN 18. 1.

18. ledna 2012 v 6:43 | Otavínka |  aforismy + citáty
"Slušnost je chvályhodná vlastnost,
která nás nic nestojí. Nanejvýš
někdy místo k sezení v přeplněné tramvaji."

CARL ZUCKMAYER (1896-18.1.1977)


DANNY KAYE

18. ledna 2012 v 6:11 | Otavínka |  videa
Vl.jm. David Daniel Kaminsky
americký herec, zpěvák, tanečník, komik
(18. ledna 1913 - 3. března 1987)


" Měli bychom se ženit jen s krásnými ženami -
jinak nemáme vyhlídku, že se jich zbavíme."

DNES VERNISÁŽ VÝSTAVY

17. ledna 2012 v 16:43 | Otavínka |  fotografie
Dnes - 17. ledna 2012 v 18.00 hodin se koná v písecké
Sladovně vernisáž výstavy grafika a ilustrátora
FRANTIŠKA DOUBKA (1940-2011).



Jistě si řada obdivovatelů jeho kreseb a grafik i žáci
nenechají tuto výstavu ujít a zavzpomínají na předčasně
zemřelého umělce.

CUKETOVÝ KŘÍŽ

17. ledna 2012 v 12:37 | Otavínka |  fejetony + úvahy
Dneska, když jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla
na vyšetření mých zdravotních problémů a pořádně jsem
potrápila všechny sestry odebírající drahocennou tělní tekutinu,
jsem si udělala dušenou mrkev a cuketu a pěkně jsem si to
poskládala na talíř, abych se potěšila i barevnou škálou.
To byste nevěřili, jak mi oběd chutnal. Ale hlavně,
že vše nepříjemné mám už za sebou.
Výsledky budou do deseti dnů a tak nezbývá než trpělivě čekat.


MYŠLENKA NA DEN 17. 1.

17. ledna 2012 v 5:54 | Otavínka |  aforismy + citáty
"Co je to velký život? Jsou to sny a touhy mládí,
které se dočkaly realizace v dospělosti."

AUGUSTE COMTE (1798-1857)


BAJKALSKÁ BALADA

16. ledna 2012 v 10:00 | Otavínka |  poezie

BAJKALSKÁ BALADA

Poslouchám dojat starou ruskou píseň
Bezmezný stesk lká z hlasu Bičevské
Ten příběh vyhnance zní jako zlý sen:
K Bajkalu došel na sobě cáry vězeňské

Nesmírná je Bajkalu vodní plocha
Znavený muž tam člunek objevil
Ještě že k plavbě zbyla mu sil trocha
a k domovu že schází už jen málo mil...

To zklamání ! Ten smutek srdce rvoucí !
Jen stará matička mu vyšla vstříc...
Otec i bratr mrtvi... Matčino srdce tlouci
bude mu ještě chvíli; jinak už nemá nic

Tak mnohým z nás Bajkal přehluboký
překážku v pouti k cíli postaví
Útěku podobny jsou i naše kroky
a kam nás vedou jen boží mapa ví...

(Ladislav Rusek 5.1. 2012)


MYŠLENKA NA DEN 16. 1.

16. ledna 2012 v 6:34 | Otavínka |  aforismy + citáty
"Život se nemá věšet jenom na jeden hřebík"

OLDŘICH DANĚK (16.1.1927 - 2000)


MŮJ TATÍNEK

15. ledna 2012 v 7:04 | Otavínka |  biografie + výročí
Patnáctý lednový den býval u nás za života mého tatínka
vždycky svěcen. Tatínek měl narozeniny a to se, panečku,
oslavovalo. Pekla se kačena, nebo plněné holoubátko, zelí
a knedlík. Některý rok se třeba dělávala svíčková, ale vždy
se smažily koblihy. Oj, to byla pochoutka ! Že by tatínek
dostával nějaký dárek, si nevzpomínám, ale vždycky měl
něco, na čem si pochutnal.


Můj tatínek byl milionový člověk. Měla jsem jej velmi ráda.
Byl společenský, což se tedy podstatně lišilo od radostí mé
maminky, ale vždy to nějak v klidu vyřešili. Doprovázel mě
do tanečních, či na plesy, abych tedy nešla sama, ale vždycky
se kamsi usadil a začal být akční až po půlnoci, kdy byl čas
k návratu. Taky hrával karty a to lízaný mariáš s panem
profesorem Talafousem a ohromně si toho považoval. Byl
to obávaný pedagog matematiky na gymnáziu.

Dětství jsem měla krásné. Byla jsem tatínkova holčička a
o nějakém výprasku nemohlo být nikdy ani řeči. Dodnes
si vzpomínám, jak jsme si s tatínkem v neděli ráno "hrávali"
na školu, anebo jak mi zpíval oblíbené písničky z vojny.

Narodil se před 105 lety.