Prosinec 2009

ČERVÁNEK

31. prosince 2009 v 8:31 | Otavínka |  poezie
                                                              PF  2010  Michal Rusek

červánek


já vím
až se otočí
trochu zem
svitne nad údolím

nad lesem
první červánek
pohne tmou

nastane útěk
nočních skřítků

a já se probudím
v kvítku
s touhou zavonět





( Z knihy: Karel Vysloužil: POEZIE. 2009.Lípa Vizovice. S.67.)

PÍSNIČKA NA KONEC

31. prosince 2009 v 8:22 | Otavínka |  poezie
                                                   (Foto: V. Teringl)




Vody se hnuly, praskl led,
kalný proud opřel se o kry.
Jdu sněhem, snad už naposled,
bořím se, sníh už je mokrý.

Sněženka ze tmy vyhlédla,
schoulena v ledové pěsti,
a ptala se, celá pobledlá,
smí-li v té zimě už kvésti.

Ještě se schovej na krátko,
ještě si sněženko zdřímni
Až otevřeš své poupátko,
já skončím písničku zimní.

(Jaroslav Seifert : Chlapec a hvězdy)

MILOSTNÉ PŘEDEHRY

30. prosince 2009 v 8:56 | Otavínka |  aforismy + citáty

Každý ženich by si měl svatební

obřad důkladně vychutnat.
Je to poslední příležitost slyšet,
jak jeho vyvolená odpovídá
na jednoduchou otázku
jen jedním slovem.


(Text i foto: Zdeňka Ortová)




Slávka Kopecká letos vydala sličnou knížku aforismů Zdeňky Ortové
" Milostné předehry". Nenechte si ujít !

30. prosince 1965

30. prosince 2009 v 8:00 | Otavínka |  fotografie

Před 44 lety jsem se vdávala a loučila se s milovaným
městem a místy, která jsem měla ráda.
Na historické fotografii je svatba mých rodičů.

OKNO DO VODY

30. prosince 2009 v 6:00 | Otavínka |  poezie
Vstoupila
jako se
v noci
vstupuje
do řeky


Až odejde
sevře
teinové
hrdlo
hladiny


Jen měsíc
v rybách ví
o dvou
stopách






chodidel
vypálených do kamene na dně                       (Foto : V. Teringl)

( Ladislav Puršl)

ZLOMKY VZPOMÍNEK

29. prosince 2009 v 13:02 | Otavínka |  poezie
/ Kresba: Marie Kostohryzová/



"Odešla do husté mlhy, zmizela mi v ní, a já teď začínám čekat,
až zavolá, že už je v Klementinu, a budu čekat, jestli se ozve
Baruška ze Stockholmu a uslyším-li také Tomáše. Vlastně celý
život čekám. Jako by to bylo mé povolání nebo odsouzení. Osud.
A neskrývaně čekám na osud poslední. Teď už nemohu tak
vzdorovat a troufat si, jako když jsem v hořekování říkal:

Proč bych si nevzal, co v zahradě roste,
proč bych se vzdával, když ještě tu není,
ještě tu není a ještě mi slepotu nechá,
proč bych si nevzal, co zítra už není,

a tak dál, jak to stojí v Jednorožci."

( Kostohryz, Josef: Povídky a jiné prózy. Nakladatelství Kalina 2009.S.141.)

OTAZNÍKY

28. prosince 2009 v 6:00 | Otavínka |  poezie
                                                                 (Foto: Pavel Brčák)


Zda máš i ty na dně duše otazníky ?
Máš tolik dotazů jak spodních vod ?
Slzy nevyplakané
slova nevyřčená !
Jsou přece i bezeslovná vyznání
konečky myšlenek.
Sahám až do snu
Až do snu který trvá a zůstává
byť údajně snad bdíme

(Michael Štojdl)

ŠACHOVÁ

27. prosince 2009 v 17:42 | Otavínka |  poezie


Jsem dáma

bez krále

a bez koně

a bez věže

Jen střelec zbývá

aby s pár pěšáky

zacílil na terč

okrové naděje

Snad zahřeje





Alena Riedlová Slepičková z nové básnické sbírky Něžná lavina (Čintamáni 2009)

SVATÝ JAN EVANGELISTA

27. prosince 2009 v 6:00 | Otavínka |  biografie + výročí

Svatý Jan, apoštol a evangelista, je považován za autora čtvrtého kanonického evangelia,

tj. Evangelia podle Jana.

Podle biblického podání byl apoštol Jan synem Zebedeovým a bratrem Svatého Jakuba. Původně byl rybářem na Genezaretském jezeře. Nejprve byl učedníkem Jana Křtitele a později jedním z dvanácti ucedníků - apoštolů - Ježíše Krista. Podle katolické a pravoslavné tradice se po Ježíšově ukrižování přestěhoval s Ježíšovou matkou, Pannou Marií do Efesu, kde oba později zemřeli.
V pozdním věku byl (podle knihy Zjevení sv. Jana, známé jako Apokalypsa) vyhoštěn na ostrov Patmos.
Svatý Jan Evangelista


Svatý Jan evangelista má svátek 27. prosince


V kalendáři ČR je uvedeno, že má svátek

Žaneta a tak můj choť už od konce padesátých let
(kdy zavřeli kláštery a změnili kalendář) slaví svátek

v tento den. Do nedávna jsem se domnívala, že je to od slova Žán čili Jean a Jan.

ZTRATIL JSEM

26. prosince 2009 v 5:03 | Otavínka |  poezie
                                  (Ilustrace: Marie Kostohryzová)


Na hrázi rybníka se krásně snívalo
o věcech budoucích,
až přejde noc a nové dni se posvětí
plamenem života.
A noc proudila jako modrá řeka v zlatém řečišti,
budila moje svítání.

Domove, v tobě jsem všechny sny vysnil,
škoda jen, že už jsem dosnil,
že už jsem ztratil...
Hořkost zklamání piju a vzpomínám.

( Josef Kostohryz)

SVATÝ ŠTĚPÁN

26. prosince 2009 v 4:42 | Otavínka |  poezie

Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad' jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli...

Svatý Štěpán

Svatý Štěpán má svátek 26. prosince. Je nazýván prvomučedníkem, protože jako první zemřel za křesťanskou víru ukamenováním.

JOSEF KOSTOHRYZ - STO A VÍCE

25. prosince 2009 v 8:05 | Otavínka |  biografie + výročí
                                         ( Ilustrace: Marie Kostohryzová)

Na 1. svátek vánoční o slavnosti NAROZENÍ PÁNĚ
se roku 1907
v Křenovicích u Písku narodil Josef
KOSTOHRYZ, básník, prozaik a překladatel.
Žil u babičky Barbory Keřkové, protože jeho maminka
byla dlouho nemocná. Rodiče bydleli v Bojenicích,
kde se narodili jeho dvě sestry a bratr. Do obecné
školy chodil do Bernartic. V letech 1920-1927 navštěvoval
reálné gymnázium v Praze 2. První básně publikoval ve
Studentském časopise pod pseudonymem Jiras v roce
1926 a též v Časopise agrárního studentstva, kam psal
pod jménem otce Antonína. V roce 1928 složil doplňovací
zkoušku maturitní z latiny na Akademickém gymnáziu a
začal studovat současně na filozofické a právnické fakultě
UK. Záhy však právnická studia přerušil a pokračoval jen
na FFUK, kde se věnoval českému a francouzskému
jazyku a filozofii. První básnickou sbírku nazvanou
"Apokryfy" napsal v letech 1928-1929, poté do roku 1936
vznikala sbírka druhá"Legendy Žízně - za náš rod". V roce
1934 vyšla básnická skladba "Prameny ústí".
V období let
1933-1943 publikoval básně a referáty v revue
Řád, jehož založení inicioval se svými přáteli Františkem
Lazeckým, Stanislavem Berounským, Timoteem Vodičkou,
Antonínem Braitem a Václavem Renčem aj.
1936-1948 překládal z italštiny a v tisku publikoval desítky
referátů o současných italských spisovatelích a básnících.
Od roku 1936 působil jako středoškolský profesor v Praze
a v Českých Budějovicích. Do roku 1946 vznikly povídky
Sudička, Černá Anka, Smutný žebrák, Smrt v pastoušce,
Nina a dva romány, které se nedochovaly.

Na podzim roku 1948 zformuloval text s názvem
Memorandum českých spisovatelů, líčící nedodržování
lidských práv v Československu a stav české kultury pod komunistickou vládou. Sám ho přeložil do italštiny, Václava Renče nechal zhotovit anglickou verzi a skrze své pražské italské přátele poslal text papeži Piu XII., Trumanovi, Churchillovi a italskému premiérovi Alcidovi De Gasperimu. Kostohryz byl za tuto akci roku 1952 odsouzen na doživotí, z vězení propuštěn "už" v prosinci 1963. Po zbytek života se pohyboval jen na samém okraji kulturního dění a i jeho

působení překladatelské bylo neustále omezováno a přerušováno.


( z biografických statí A.C.Putny a Věry Matoušové)


ŠTĚDROVEČERNÍ KOLEDA

24. prosince 2009 v 6:00 | Otavínka |  fejetony + úvahy
Zelená se louka, na té louce chvojka,
pásli ovce pastuškové jedli kaši z hrnca.
Přiletěl k nim anděl, něco jim pověděl,
že se Kristus Pán narodil, aby každý věděl.
Oni nemeškali, hned tam pospíchali,
k Ježíškovi do Betléma za Pána ho zvali.
A my děti malý, rádi bychom vzaly koledičku
na ručičku, kdybyste nám dali.
Jestli nám nedáte, potom uhlídáte,
Všechny hrnce vám rozbijem, co v polici máte.

betlém

S příchodem první hvězdy (asi kolem 16 hodiny)
se chodilo na koledu. Koledníci museli u každého
domu zazpívat a pak dostali výslužku, většinou
cukroví a ovoce. Zpívaly se nejvíce tyto koledy:
Nesem vám noviny, Dej Bůh štěstí, Pásli ovce valaši,
Koleda,koleda Štěpáne, Veselé vánoční hody,
Narodil se Kristus Pán…

MĚSÍČEK SVÍTÍ

23. prosince 2009 v 7:34 | Otavínka |  poezie

Měsíček svítí

a z rampouchů zalévá

bělostné kvítí

(z haiků Zdeňka Janíka)

VĚRA MATOUŠOVÁ PROSLAVILA PÍSEK

22. prosince 2009 v 9:01 | Otavínka |  víte, že ...?

Nové písecké Nakladatelství KALINA, jehož majitelkou je Mgr. et Bc. Věra MATOUŠOVÁ získalo v těchto dnech prestižní ocenění.

V anketě Lidových novin vyhrála KNIHU ROKU 2009 letos vydaným dílem Josefa Kostohryze.

Toto neobyčejné nakladatelství sídlí v Putimi u Písku.


(Foto: V. Teringl)

HAVRAN SI ZPÍVÁ

22. prosince 2009 v 8:39 | Otavínka |  poezie

Havran si zpívá

a vrána mu do taktu

na pozdrav kývá

( Z haiku Zdeňka Janíka)

ADVENTNÍ ČAS

22. prosince 2009 v 6:51 | Otavínka |  fejetony + úvahy



Letošní advent je poněkud zvláštní. Po valících se událostech letošního roku v podstatě
nenastal čas očekávání, ale čas pauzy. Samozřejmě, že se běh událostí znovu roztočí,
a dá-li Bůh budou to události přinášející naději. Příliš dlouho jsme si nodpovědně zahrávali
s budoucností, tak ji snad konečně začneme, třeba i neradi ,respektovat. Někdy se stává,
že to co považujeme za provizorní řešení je tím nejlepším co nás mohlo potkat. Tento pohled
nepochází ani tak z osobních pocitů ale z obecně společenského pohybu. Naše svoboda vůle
je individuálně limitovaná naši silou, našim zdravím i důsledky našich rozhodnutí. V širším společenském měřítku tomu není jinak. Řekl bych, že následujících přibližně sto dní, chybějících k probuzení jara podrží šeď a únavu, která se rozprostřela nad krajinou. To co bude následovat bude možná ještě hektičtější než čím se prezentoval letošní rok. Třeba budeme ale i příjemně překvapeni.

( Petr Musílek)

ČÍM VÍCE ZÁVĚJÍ

21. prosince 2009 v 6:57 | Otavínka |  poezie
                                                                  ( Foto: Alois Němec)


Čím více závějí

tím více v nás probouzí

jarních nadějí

(Z haiků  Zdeňka Janíka)

NAKLADATELSTVÍ KALINA

21. prosince 2009 v 0:57 | Otavínka |  víte, že ...?
Nakladatelství Kalina. založila Mgr.Věra Matoušová z Putimi. Dokázala získat grant od ministerstva kultury a kromě jiného vydat knihy "Básně" a "Povídky a jiné prózy" velice opomíjeného básníka z jižních Čech - Josefa Kostohryze! Aby to nebylo málo a její úspěch byl i viditelný, dílo dostalo jmenování Kniha roku 2009 v anketě Lidových novin!
Ovšem, nebyla to náhoda, že právě ona založila nové nakladatelství jen proto, aby vydala dílo sice vysoce hodnotné, ale u kterého se nedá předpokládat prodejní úspěch, vždyť Josef Kostohryz byl veřejností známý spíš jako překladatel z italštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, polštiny, ale jako básník shodou všech okolností opomíjený a dokonce vyloženě umlčovaný nejen zatčením v roce 1951 a propuštěný až před Vánocemi 1963, ale znovu po srpnu 1968 až do své smrti v roce 1987 nesměl vydávat ani překládat vůbec,
( Marie Kostohryzová)
Mgr. Věra Matoušová měla k tomu všechny předpoklady svým studiem historie, ale hlavně proto, že byla oslovená jedním nakladatelstvím, jestli by nepřipravila ediční poznámky na připravované vydání. Nebyla to nijak snadná práce-vždyť část díla Josefa Kostohryze z různých důvodů nikdy nevyšla. Musela proto studovat i jeho rukopisy v Památníku národního písemnictví na Strahově a přepisovat všechno do elektronické podoby a ověřovat mnoho věcí. Mezitím se provdala a odstěhovala do Písku, později do Protivína a nakonec její rodina zakotvila v Putimi.
Dlouhodobé průtahy v nakladatelství ji přiměly založit koncem roku 2008 nakladatelství Kalina a nedala se odradit ani tím, že v dnešní době básně jsou málo prodejné a nadto od básníka, o kterém mládež slyšela nanejvýš jméno! Nemohla si dovolit neúspěch, má tři menší děti, ale v tom se projevily její mimořádné schopnosti, že to všechno zvládla, zažádala o grant na Ministerstvu kultury ČR, podložený náležitými argumenty, oslovila plno význačných lidí a knihy v krásném provedení letos v září vyšly pod záštitou předsedy poslanecké sněmovny s malou oslavou v salonku píseckého muzea Adolfa Heyduka - a v prosinci dílo dostalo jmenování Kniha roku! Tím její začínající nakladatelství dostalo nejvyšší ocenění dobré práce.
Kromě toho stačila vydat knihu Marisy Bochove-Rinkel: Příběh Zonnehoeku o době druhé světové války v Holandsku, kdy její rodina schovávala desítky židovských uprchlíků. Kniha vyšla česky, anglicky a holandsky.

U ŔEKY

21. prosince 2009 v 0:48 | Otavínka |  poezie

V zádumčivém šplouchání řeka plyne
v hlubokých březích;
nad ní zpívají stožáry lesů.
Světlo se v bělostné racky rozstříklo,
kteří si stříbří modrem vln křídla.
Radostné nebe pluje nad námi
na lodi léta.
Na břehu řeky pod skalami jdeme dva,
já a moje samota.
Vzpomínám ještě, když jsem byl dítětem:
děda nám vyprávěl o princeznách.
Bývaly zlatovlasé,
přijížděly na lasturách
s roztouženou hvězdou na čele
z křišťálu vodních paláců.
To už je dávno.
Kudy jsem došel až k této řece?
Snad je to ostří meče mých tužeb.
Jsou tu jen smutné skály rozeklané,
s fluoreskující zelení mechu.
Stojím na břehu:
v srdci příboje vln,
toužebné nebe nad hlavou
a v duši tichou větu:
Čekám tu dlouho, čekám tu marně;
něco jsem vysnil, co nepřijde.
A noc proudila jako modrá řeka v zlatém řečišti,
budila moje svítání.
                                                                                                      (Foto: Jan Vávra)




Z oceněného díla Josefa Kostohryze,
které se stalo Knihou roku 2009.