Srpen 2009

KAREL CHABA ZEMŘEL

28. srpna 2009 v 8:03 | Otavínka |  biografie + výročí
Dne 25. srpna 2009 zemřel po dlouhé a těžké nemoci Karel CHABA, malíř starých zákoutí Prahy. Narodil se 3. 8. 1925 v Sedlci u Benešova. V roce 1993 vytvořil pro Národní divadlo Praha výpravu k opeře Jakobín od Antonína Dvořáka. Svá zákoutí představil i na Slovácku v roce 1998, kdy vystavoval v Uherském Hradišti. Naposledy vystavoval v Praze v galerii U Lužického semináře v únoru 2007.



PRAHA
(Karlu Chabovi)

Modrá a zelená
s perníky na střechách a srdcem z pouti
s trojkolkou ze které právě sestoupil dětský sen
město tichých vod nad kolem v Čertovce
kde loví slunce zelený čas
město titěrných luceren
s kornouty jeptišek na hlavách
město nachové zimou jak jazýček sněhuláka
město laviček vdov
u nichž dnes ráno snídalo slunce
město královských patníků
město milenců kuželek
s lístečky podzimu na aktech soch
město věží a kornoutů a panenských ciferníků
město s okýnky dokořán
že cítíš bazalku jak uvnitř voní
město dvorků a pavlačí se schody
co vedou do nebe
bez tebe nikdy bych nevěděl
ani kolik jen podob může mít strom

(Zdeněk Janík- ze sbírky Hledání klíčů, Akord 2000, s. 49)

" Výtvarnost malby Karla Chaby nalezla poezii jako nejdůležitější složku svého účinku."

( František Dvořák, 1988)

Ukázky obrazů a více o umělci - klikněte na tuto linku: www.galerie-chagall.cz/autori/chaba_k_d.pdf -

PÍSEK V MÝCH SNECH

19. srpna 2009 v 20:40 | Otavínka |  fejetony + úvahy

Občas se mi zdávají zvláštní nostalgické sny. Přijíždím v nich

PAVEL ŘEZNÍČEK A PÍSEK

19. srpna 2009 v 13:33 | Otavínka |  fejetony + úvahy


STALO SE V ROCE 2005
Pane Řezníčku, co vás do města Písku přilákalo?

Dostal jsem pozvánku na vernisáž velké výstavy nazvané Jiné cesty, která se konala 12. srpna ve zdejším Prácheňském muzeu. Ovšem, protože jsem se na vernisáž nemohl dostavit, přijel jsem sem o týden později soukromě. Alespoň jsem si výstavu prohlédl v klidu. Bylo zde možno shlédnout neznámé koláže a kresby básníka Karla Šebka z doby experimentování s LSD, dále obrazy Vlasty Voskovcové (manželky básníka Prokopa Voskovce) a Miloše Síkory, obou z Paříže a Jaroslava Hrstky ze švýcarského Bernu. Hrstka je znám ze sborníku Surrealistické východisko z roku 1969, kdysi jsem se zajímal o to, jak se vyvíjel jako malíř, který mne tehdy zaujal, a ke svému úžasu jsem zjistil, že skončil jako tvůrce reklam. Na výstavě bylo puštěno video - donekonečna se opakující smyčka - , na které byl zachycen nyní již deset let nezvěstný básník Karel Šebek, jenž hovořil o svých názorech na poezii. Kamera jej zachytila na jeho literárním večeru v Plzni v roce 1993 a zde tedy najednou on, o jehož osudu není nic známo, a to ani zda je mrtev či živ, promlouval jako živý a jako vyšitý.

Jak se vám líbilo v Písku, městě pootavského slavíka Adolfa Heyduka, Fráni Šrámka a Karla Sýse?
Oproti Karlu Sýsovi mám další dva jmenované rád. Fráňa Šrámek byl anarchistou, což je mně sympatické. A Heyduk napsal ono slavné "Co je štěstí - muška jenom zlatá!"
Písek, který považuji po Českém Krumlovu za druhé nejkrásnější město v Čechách (Praha je Praha, Praha je mimo diskusi), hostí ve své hlíně dalšího velkého básníka. Na lesním hřbitově je pohřben Richard Weiner, kterého jsem navštívil
.
Nádherný je také písecký Kamenný most, který je starší než Karlův most v Praze.
sima3.jpg
Takže váš výsledný dojem z Písku?

Všichni tam jeďte.
Děkuji za rozhovor.
autor.gifBledavý Perleťovec




DEŠŤOVÝ POHLED

19. srpna 2009 v 11:47 | Otavínka |  poezie
Foto: Fanulnik
********************************************************

PRŠÍ
mlaskavé údery
razítkují střechy chodníky okna
a každý dostane potvrzení
studené za krk

Protestujeme proti těm
kteří chodí v dešti pomalu...
(Petr Henk, 1963)

EVROPANSKÝ DIÁŘ 2010

16. srpna 2009 v 18:04 | Otavínka |  Knihy

EVROPANSKÝ DIÁŘ

365 MYŠLENEK

pro

365 DNů ROKU

2010




SEDM OBLÍBENÝCH :

Jaroslav Seifert,
Zdeněk Janík,
Jiří Krupička
Augustin Skýpala
Stanislav Komenda
Ladislav Rusek
Jiří Pilka



má v diáři své políčko s citátem. Publikace vyšla v Olomouci
a vytištěna byla ve Frankfurtu nad Mohanem.

ROZCUCHANÁ KNIHA

15. srpna 2009 v 17:22 | Otavínka |  fejetony + úvahy
V měsíci červnu t.r. vyšla poslední kniha Jiřího Pilky s názvem
" Rozcuchaná kniha".
Pro Písečáky a milovníky citátů o hudbě, umění a moudrosti velmi vhodná publikace, kterou je možné číst náhodně, ba si v ní jen listovat. Opravdu půvabné čteníčko. Modrou knížku jsem dostala s autorským věnováním a vřele ji doporučuji přátelům.

Z rozhovoru s PhDr. Jiřím Pilkou na internetu - pod názvem Mravnost a svědomí ještě nevymřely…
Pocházíte z jižních Čech, žil jste v Písku, a zdá se, že to ve vás pořád zůstalo, ne?
Jistě, vždyť jižní Čechy mne postihly v kreativní době mezi šesti až devatenácti lety. A to je strašně důležitá etapa, formují se základní vztahy, zažíváme první lásky. V Písku žila celá naše rodina, rodiče, babičky, dědečky, strýcové. Měli jsme tam i výbornou školu, chodit do píseckého gymnázia byla pro nás radost. Prožil jsem tam také válku, což byla další emocionální rovina; navíc všude kolem krásná příroda, a také skauti, mezi nimiž jsem potkal prima kamarády. Například u vodních skautů v Písku byli Jaroslav Šedivý nebo Radek Pilař - kamarádi, kteří začínali ve skautu a které jsem potkával i později.

SATURNOVA KAŠNA

15. srpna 2009 v 13:26 | Otavínka |  fejetony + úvahy
Kašna na hlavním nádvoří kláštera Hradisko byla původně zdobena sochou svatého Floriana. Kolem roku 1740 byla nahrazena sochou římského boha času Saturna s kosou v levé ruce. V roce 1784 rozpustil císař Josef II. klášter a socha byla zničena. Dodnes je kašna bez sochy.
Kolem kašny jsou dřevěné lavičky a posezení je zde velmi osvěžující. Vždycky jsem si v duchu recitovala báseň Bohumíra Koláře " Kašny v Olomouci ". Báseň je sice o šesti kašnách uvnitř města, ale vodní tříští tato kašna hezky prozpěvuje a tóny padajících kapek se odrážejí v celém prostoru, který je obklopen barokní krásou.

KLÁŠTERNÍ HRADISKO O PRÁZDNINÁCH

15. srpna 2009 v 8:43 | Otavínka |  fejetony + úvahy
V prostorách Klášterního Hradiska se nachází vojenská nemocnice. Tento objekt je skvostem barokní Olomouce. Původní klášter byl založen roku 1078 olomouckým knížetem Otou Sličným a jeho ženou Eufemií. Od r. 1150 zde sídlil řád premonstrátů a od r. 1802 olomoucká vojenská nemocnice. V roce 1995 byl barokní komplex vyhlášen Národní kulturní památkou a v letech 1995-1997 restaurován. Pobývat nedobrovolně dobrovolně v této nemocnici je neobyčejné. Měla jsem osobní zkušenost od 23. 7. do 11.8. Kolem dokola krása nástěnných maleb, uměleckých štuk, příjemný zdravotnický personál, sestřičky, které se usmívají a oplývají nebývalou vlídností. Prostředí je uzdravující samo o sobě.
Bývalá klášterní knihovna - naproti výtahu v 1. patře. V ní je nástěnnoá malba Alegorie vědy, umění a náboženství, které bylo vytvořeno v letech 1701-1704 J.Ch. Montim. Půvabné malby jsou též mezi okenními špaletami a vstupními portály. Jedinečná je též bohatá štuková výzdoba od Baltazara Fontany. V tomto nádherném sále působí v pondělí, úterý, ve středu a v pátek od 13 - 14 hodin knihovník pan Frank, který pacientům nabízí čtivou beletrii k ukrácení dlouhé chvíle. Ve čtvrtek pak provádí po celém objektu zájemce z řad chodících pacientů a turistů po celém barokním areálu.
Hospitalizována jsem byla na Interně A v 1. patře za vrátnicí. Metrové zdi chránily před horkem. Před vstupem do chodby je předsálí slavnostního sálu, kudy se každý den prochází i pacienti. Za sálem byl kávový automat s lákavou nabídkou. Předsálí pak mělo krásnou nástropní malbu ze života svatého Norberta a šest alegorických soch : Láska, Víra, Naděje, Moudrost, Statečnost, Pokora, jejichž autorem je Josef Anton Winterhalder.
Největší zajímavostí však je, že vedoucí lékařka Interny A jezdí do mého milovaného Písku za babičkou.